Satiterapie – léčba všímavostí

Satiterapie je psychoterapie založená na všímavosti. Satiterapeut vede svého klienta k tomu, aby si všímal svého prožívání, prožívání nevymyšleného, ale zakoušeného teď a tady takříkajíc na vlastní kůži.

Všímavost je ústřední schopností mysli, a pokud ji rozvíjíme, začíná fungovat jako velmi efektivní kompas, který dokáže jak orientovat, tak balancovat naši vnitřní psychickou domácnost. Cíl terapie vždy určuje klient a psychoterapeut mu pomáhá k němu dojít.

Psychodrama i práce s vnitřním světem

Jednotlivé satiterapeutické postupy lze rozlišit na metody zvnitřnění (acting-in) a zvnějšnění (acting-out). Pro sebevyjádření navenek využívá satiterapie techniky psychodramatu J. L. Morena a expresivních terapií (např. arteterapie). Psycholog ale učí svého klienta i introspektivní práci se svým vnitřním světem, která mimo jiné čerpá z postupů buddhistické meditace všímavosti a vhledu.

Spojení moudrosti východu a západu

Satiterapie je integrativním směrem psychoterapie. Východiskem satiterapie je eticko-psychologický systém abhidhamma, který v konkrétní práci s klientem doplňují principy na osobu zaměřeného přístupu C. R. Rogerse. Toto spojení východní a západní moudrosti umožnil zakladatel satiterapie Dr. Mirko Frýba, který důvěrně znal obě prostředí – působil jako profesor psychologie a výcvikový psychoterapeut i buddhistický mnich. V posledních desetiletích neustále vzrůstá zájem proamerické psychologie a psychoterapie o rozvoj všímavosti (mindfulness).

Všímavost je podrobena intenzivnímu výzkumu na 18 z 20 nejprestižnějších univerzit. Více viz prezentace Přínos satiterapie v kontextu nových všímavost využívajících směrů.

Jedinečnost satiterapie: etika a vytváření podmínek

Satiterapie je jedinečná ve dvou aspektech. Zaprvé klade důraz na etiku, jako významný faktor etiopatogeneze psychických potíží. To neznamená plané moralizování, ale prožitkové poznání skutečnosti, že každé jednání nese své plody. Druhým důležitým principem je samotný postup psychoterapeuta: nastavit klientovi podmínky, tak, aby sám prohlédl podstatu svých problémů, nalezením své vnitřní moudrosti je transcendoval a přijal odpovědnost za způsob života, který žije. Tato dvě paradigmata satiterapie jsou odvozena z abhidhammy a nevyskytují se v žádné jiné psychoterapii, vyvinuté v naší západní euro-americké kultuře.